Střípky z mariánské úcty Východu

Myria [nesčíslná] je její pravé jméno, protože ve svém lůně, jako v moři, nese nádobu, která váží za deset tisíc. Její přízvisko je Pramen, a tomu je třeba takto rozumět: ona nese jedinou Rybu, která pochází z vrcholku božství; tato Ryba vlastním tělem vyživuje celý svět, který i nadále žije v tomto moři.

– román Exegesis tôn prachthenton en Persidi (4. stol.)

Jakými barvami pochvalnými vykreslím obraz tvého panenství? Jakými slovy velebení budu moci okrášlit sochu tvé neposkvrněné čistoty? Maria je neproniknutelná svatyně nevinnosti. Je chrám Bohem samým posvěcený. Je archa, pozlacená zvenku i zevnitř, posvěcená v těle i v duchu.

– Proklos († 446), patriarcha konstantinopolský, závěr VI. řeči (PG 65, 721–724)

Ó, Řeko, ve které proudí nekonečný život, Svatý Prameni našeho Boha, nalezli jsme tě – tebe jedinou, Matku celou svatou našeho Boha. Velebíme tě jako Bohorodičku, úpěnlivě prosíme hlasem, který nikdy nemůže umlknout. Přikryj nás až do naší smrti křídly své ochrany, ó, naše Paní, Prameni života!

– Konstantin VII. († 959), byzantský císař, zpěv pro poutní slavnost Studničního chrámu z díla O ceremoniích

Blahoslavený, jenž se za úsvitu odebírá za tebou
a tluče na bránu tvého paláce.
Blahoslavený, na němž spočívá mocná síla tvé lásky
a bez ustání přednáší chválu tvé slávy.
Blahoslavený ten, kdo od svých rtů nikdy nevzdaluje
tvé jméno a jehož jazyk nepřestává
oslavovat tvou velebnost.

– Jiří Arménský (15. stol.), úryvek z básně Blahoslavenství z etiopského spisu Mariina harfa

Zdroj: T. Špidlík, Mariánská úcta v tradici křesťanského Východu, 2018, přel. A. Lexmaulová, s. 5, 16, 52, 54.

Ikona Zoodochos pégé – Životodárný pramen