40 let od prohlášení arcibiskupa Lefebvra
Před čtyřiceti lety, 21. listopadu 1974, vydal arcibiskup Marcel Lefebvre toto prohlášení, které je dodnes zcela aktuální:
Celým svým srdcem a celou svou duší lpíme na katolickém Římu, strážci katolické víry a oněch tradic nezbytných pro zachování této víry, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy.
Na druhou stranu odmítáme a vždy jsme odmítali následovat Řím neomodernistických a neoprotestantských sklonů, které se jasně projevily na Druhém vatikánském koncilu a po koncilu ve všech z něj plynoucích reformách.
Všechny tyto reformy skutečně přispěly a stale přispívají ke zničení Církve, zkáze kněžství, k odstranění mešní Oběti a svátostí, k vymizení náboženského života a k naturalistické a teilhardovské nauce na univerzitách, v seminářích a v katechezi, nauce odvozené z liberalismu a protestantismu, mnohokrát formálně zavržené učitelským úřadem Církve.
Žádná autorita, ani v hierarchii nejvýše postavená, nás nemůže přinutit opustit nebo zeslabit naši katolickou víru, která byla jasně vyjadřována a předkládána učitelským úřadem Církve po devatenáct století.
„Avšak i kdybychom vám my“, říká sv. Pavel, „nebo anděl z nebe kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, budiž proklet!” (Gal 1,8)
Není to právě tohle, co nám Svatý otec dnes opakuje? A jestliže můžeme rozpoznat jistý rozpor v jeho slovech a skutcích, a stejně tak i v různých římských kongregacích, pak si volíme to, co se vždy učilo, a stavíme se hluchými k novotám, které ničí Církev.
Lex orandi (zákon modlitby) nemůže být hluboce proměněn beze změny lex credendi (zákona víry). Nové mši odpovídá nový katechismus, nové kněžství, nové semináře, nové univerzity a charismatická letniční Církev, což je vše v protikladu k pravověrnosti a odvěkému učení Církve.
Tato reforma zrozená z liberalismu a modernismu je skrz naskrz otrávená. Pochází z hereze a ústí v herezi, i když všechny její počiny nejsou formálně heretické. Proto je tedy pro kteréhokoliv svědomitého a věrného katolíka nemožné přijmout tuto reformu nebo se jí vůbec jakkoliv podřídit.
Jediným postojem věrnosti Církvi a katolické nauce, se zřetelem na naší spásu, je rozhodné odmítnutí přijmout tuto reformu.
Proto bez ducha vzpoury, zahořklosti nebo roztrpčení uskutečňujeme naše dílo formování kněží ve světle odvěkého učitelského úřadu Církve. Jsme přesvědčení, že nemůžeme svaté katolické Církvi, svrchovanému papeži a budoucím generacím lépe posloužit.
Z toho důvodu se pevně přidržujeme všeho toho, co Církev vždy věřila a praktikovala ve své víře, mravech, kultu, katechetické výuce, kněžském formování a svých institucích; všech těch věcí, jak byly kodifikovány v těch knihách, které vznikly před modernistickým vlivem koncilu. To budeme činit do té doby, kdy pravé světlo Tradice nerozptýlí temnoty zahalující oblohu věčného Říma.
Činíme tak s milostí Boží a s pomocí blahoslavené Panny Marie, sv. Josefa a sv. Pia X., rozhodnutí zůstat věrní katolické a římské Církvi a všem nástupcům sv. Petra, abychom byli fidelis dispensatores mysteriorum Domini Jesu Christi in Spiritu Sancto (věrnými rozdavači tajemství Našeho Pána Ježíše Krista v Duchu svatém).
+ Marcel Lefebvre
v Římě na Svátek uvedení Panny Marie do chrámu
Český překlad: Vendée v exilu
