Biskup Jean-Michel Faure
P. Jean-Michel Faure patřil k nejbližším spolupracovníkům arcibiskupa Lefebvra, který mu důvěřoval natolik, že mu dokonce umožnil volný přístup ke své korespondenci.
O svých začátcích říká: „V roce 1968, když jsem žil v Argentině, jsem navštívil arcibiskupa z Paraná a ten mi řekl: ‚Chcete bránit tradici? Na koncilu jsem ji bránil spolu se statečným biskupem, mým přítelem, Msgr. Lefebvrem.‘ To bylo poprvé, kdy jsem slyšel o Msgr. Lefebvrovi. V roce 1972 jsem jel do Švýcarska vyhledat arcibiskupa Lefebvra a během Svatého týdne jsem se tam s ním setkal.“ (Non possumus)
Vysvěcen na kněze byl roku 1977. Když dva týdny poté doprovázel Msgr. Lefebvra na cestě po latinské Americe, arcibiskup ho požádal, aby v tomto regionu zahájil apoštolát. V prvním roce k němu Pán Bůh poslal 12 mužů s kněžským povoláním. Roku 1980 otevřel v La Reja v Argentině seminář a byl jmenován jeho rektorem. Roku 1985 byl pověřen založením a vedením mexického distriktu FSSPX, kde se přičinil o postavení několika kostelů.
Léta Páně 1986 arcibiskup Lefebvre P. Faureho vybral, aby jej konsekroval na biskupa. P. Faure se však necítil hoden, nabídku odmítl a místo sebe navrhl P. Alfonsa de Galarreta. „Když vidím, co následovalo, měl jsem to asi přijmout,“ říká P. Faure v roce 2015.
V roce 2012 vyvrcholily dlouhodobé přípravy generalátu FSSPX k odevzdání Bratrstva na milost a nemilost neomodernistům okupujícím římsou kurii. To bylo nakonec odloženo, neboť dopis biskupů Williamsona, Tissiera de Malerais a de Galarrety vyvolal v Římě obavu, že by se nepodařilo uchvátit Bratrstvo jako celek – zatímco biskup Fellay, P. Pfluger a část kněží byli odhodláni vydat sebe a apoštolát tradice do rukou těch, kteří zanedlouho zatočili s Františkány Neposkvrněné (viz např. zde, zde, zde, zde, zde nebo zde), zbývající tři biskupové a jistě nemalá část kněží byli odhodláni pokračovat v boji za plnost katolické víry bez kompromisů. To by Řím považoval za neúspěch, proto od dohody, údajně biskupu Fellaymu slibující doživotní funkci preláta personální prelatury, couvl.
I když se dohoda vedoucí ve svém důsledku k ochromení apoštolátu tradice prozatím neuskutečnila, biskup Fellay se od své problematické a utajované „preambule“ z 15. 4. 2012 nikdy nedistancoval a navíc Benedikta XVI. v dopise z 17. června 2012 ujistil, že „má v úmyslu vyvíjet veškeré úsilí ke sledování této cesty“. To bylo nedávno potvrzeno i tiskovou zprávou Svatého Stolce z 23. září 2014, kde stojí psáno, že během jednání biskupa Fellayho a jeho dvou asistentů ve Vatikánu bylo rozhodnuto „pokračovat postupně a v rozumné časové periodě v překonávání těžkostí s výhledem na předpokládané plné smíření.“
P. Faure se jako jeden ze služebně nejstarších členů Bratrstva sv. Pia X. osobně zúčastnil všech generálních kapitul FSSPX, včetně té zatím poslední v červenci 2012, po níž se ozval proti tomu, že „Menzingen [sídlo generalátu FSSPX, pozn. red.] manipuluje s texty, fakty a lidmi (zejména biskupem Tissierem)“. P. Faure prohlásil, že „biskup Williamson byl jediný, kdo měl dostatek autority, aby byl orientoval rozpravu na kapitule správným směrem a dostatečně široká ramena, aby kapitulu a Bratrstvo zachránil od plánované sebevraždy, a to byl ten hlavní důvod, proč jej představení vyloučili.“ (The Recusant). Později přirovnal způsob, jakým byla tato kapitula vedena ke způsobu, jakým byl veden II. vatikánský koncil: „Tam jsem pochopil, co se stalo arcibiskupu Lefebvrovi a jeho přátelům na koncilu.“ (Non possumus)
Roku 2013 vydal P. Faure společně s P. Rioultem prohlášení, v němž se přihlásili k odporu vůči politikaření současného vedení FSSPX.
19. března 2015 biskup Williamson P. Faura v klášteře tradičních benediktinů v Brazílii konsekroval na biskupa. Za své heslo si nový biskup zvolil „Ipsa conteret“ ([ona] sama rozdrtí) z 1. knihy Mojžíšovy, kde je předpovězeno o nejbl. Panně Marii, že rozdrtí hadovi (ďáblu) hlavu (Gn 3, 15).
Biskup Faure bude sídlit ve Francii poblíž kláštera dominikánů v Avrillé, kde plánuje založení kněžského semináře.
Dodejme, že tato biskupská konsekrace – stejně jako konsekrace provedené arcibiskupem Lefebvrem a biskupem de Castro Mayerem l. P. 1988 a veřejností pozapomenutá konsekrace campoského biskupa Rangela provedená biskupy Tissierem de Malerais, Williamsonem a de Gallaretou l. P. 1991 – není schismatickým aktem, ale právě naopak úkonem, jenž má pomoci spáse duší, která je nejvyšším zákonem katolické Církve, a úkonem, jenž má zajistit tradici (předávání) katolické víry v době, kdy ji podkopávají ti, kteří ji mají nejvíce bránit. Vzhledem k této situaci, kdy neomodernističtí nepřátelé Církve zaujali nejvyšší místa v hierarchii a jednají ke škodě Církve i duší, se dle kánonu 1323, odst. 4 Kodexu kanonického práva z roku 1983 na svěceného ani světitele automatické exkomunikace nevztahují, byť by kdokoliv, třeba i samotný papež, tvrdil opak. Ačkoliv tato biskupská konsekrace nebyla papežem Františkem povolena, jako taková sama o sobě nezakládá schisma. O schisma by se jednalo teprve v případě, kdy by světitel nově vysvěcenému biskupovi zároveň přidělil jurisdikci, což však biskup Williamson neučinil a ani učinit nechtěl, jsa si vědom toho, že to může učinit jedině papež. Do doby, než katolický papež přijde a řádnou jurisdikci jim udělí, mají tito biskupové suplovanou jurisdikci (Ecclesia supplet).
Modleme se za věrné katolické biskupy a za brzké vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, které zřejmě ukončí tuto bezprecedentní církevní krizi. Jak říká biskup Williamson:
„Watch and pray, watch and pray
fifteen mysteries every day.“
(Bděte a modlete se, bděte a modlete se
patnáct tajemství [sv. Růžence] každý den.)
