O důležitosti a cíli domácího hospodářství.
Z knihy Hospodyně, kněžka domácího krbu, 1882
„Ženinou krásou jest domácnosť“ praví přísloví slovanské, vyměřujíc stručně i dostatečně obor působení ženského, zároveň i důležitost a vznešenost jeho naznačujíc.
K domácnosti, ku správě totiž i řízení domácího i rodinného života, podle duševní i tělesné povahy své povolána jest hlavně ženská buďto jako manželka, buďto toliko jako hospodyně. Jemné i trpělivé ženské náleží nejenom hlídání a opatrování novorozených, nýbrž i prvopočátečné vychování odrůstajících dětí. Onať jest zakladatelkou blaha jejich, tělesné i duševní jejich budoucnosti, mohouc dobrým i přiměřeným vychováním vypěstovati zdravé i statečné plémě rovněž, jakož i zpozdilým počínáním sebe zdravější rod tělesně zmařiti i mravně pokaziti.
Žena od přírody tišší, skromnější i čilejší než mužské pohlaví k tomu jest určena, by muže na pouti vezdejší provázejíc, usnadnila jeho zevnitřní působení zpříjemněním jeho živobytí, čehož rozšafným (tj. uvážlivým) vedením hospodářství dokáže, neboť dům, domácnost se všemi svými starostmi a radostmi jest prapůvodní slastí každé dívky, každé ženy. Minulost, přítomnosť i budoucnosť žen vůbec má základ i vrchol v půdě malého světa jejího, který sluje „domácnosť, domácí krb,“ na nějž tisícerými svazky lásky i bolu po celý život svůj připoutána jest.
Kdož medle oboru působení ženského odepříti může veliké i rozsáhlé důležitosti? Zdali nezakládá se na něm štěstí nebo neštěstí celých rodin? Nemá-li dokonalá matka zásluh i o obecné blaho, probuzujíc v dětech svých lásku k Bohu, k vlasti i ku vší šlechetnosti? Nepřispívá-li náležitá hospodyně i k obecnému blahobytu, chráníc i množíc rozvážlivou správností svůj majetek?
Všeho toho když pováží ženy české, zajisté roznítí se slušnou pýchou nad povoláním svým a uloží sobě za účel státi se hodnými matkami i hospodyněmi, proniknuty jsouce tím vědomím, že neméně než mužové získají sobě zásluh o založení skvělé budoucnosti české vlasti naší ve mravném, hmotném i národním ohledu.
Avšak důležitosť působení matky i hospodyně zahrnuje v sobě též nevšední nesnáze, předpokládajíc zvláštního poučení i návod k tomu. Za naší doby, kde poměry života mnohostranny i nesnadny jsou, kde vzdělanost i osvěta zvláštní dráhy sobě proklestily, není dosti na tom ženě, by jenom kuchařské i hospodyňské práce vykonávati uměla; jí potřebí jest rozsáhlejšího rozhledu v oboru svém, ona musí důkladnou známosť míti všech povinností povolání svého. Jí náleží věděti, jak se chovati má ku svému manželi, by se o lásce i vážnosti jeho ujistila; jak nakládati má s dětmi podle rozdílných poměrů jejich věku; jak zacházeti má s čeládkou, by obapolná spokojenosť zjednána byla. Rozličné případy, které nenadále přihodivše se, rychle pomoci nutně požaduji, přivádějí obzvláště na místech, kde ni lékaře ni lékáren není, hospodyně do nemalé nesnáze, předpokládajíce znamosť rozličných lékův i prostředkův, ano i vyhledávajíce jakousi povědomosť chorobních úkazů. Protož mladé i nezkušené hospodyně, jmenovitě venkovské přicházejí nezřídka do rozpaků, nevědouce samy pomoci a nemajíce často nikoho, s kým by se potázaly.
Jako v jiných stavech a povolaných třeba jest vědomosti a zručnosti: tak i u vychovaní domácích hospodyň. Hoši po vystoupení z obecně školy volí různá povolaní, různé stavy příští, což, jak známo, bývá často pro ně, ba i pro rodiče či pěstouny obtížná volba. Dívka má již přírodou vykázán stav anebo povolaní to nejkrásnější.
Pro své nejmilejší, pro svou rodinu má pracovati, pro ně starati se; od nichž navzájem za to opět tisícerým způsobem jest ošetřována; vlídným, milým pohledem anebo slovem, ba i skutkem jest odměňována. Co muži, otcové, bratři, synové jako úředníci, učitelé, řemeslnici atd. vydělávají a zaplatí, mají dívky a ženy o to péči míti, by tito s radostnou myslí povinnosti stavu svého konati mohli a v domě t. j. v rodině své nových sil, stále radosti a spokojenosti nabývali.
Vlohy a schopnosti pro domácnost jsou již v děvčeti, ale musí se buditi, věsti, zdokonalovati, by pak jako hospodyně prakticky zdárného ovoce přinesly. Či snad naučí se dívka maně, při punčoše, při klavíru, při franštině, při kávě, od tanečního mistra, od služky, jakby stala se řádnou, dokonalou hospodyní? Jak má křehkosti a vady své, jimž každá dcera Evina jest vice méně podrobena, překonávati? Jak osvojovati si klidnou, spokojenou, vždy veselou mysl, která jedině blaží dům i rodinu? Jak obohatiti se má vědomostmi, kterých jednou jako matka, vychovatelka, hospodyně potřebovati bude?
Vědomosti tyto nabývá učením buď a) doma pečlivou mátí, buď b) ve škole domácím hospodářstvím, tj. naukou, která jedná o vlastnostech a vědomostech, jakých hospodyně potřebuje, by podporovala zdar dobré domácnosti, zabezpečila štěstí a blaho domácích, uvarovala škodu a neštěstí nebo zkrátka domácí hospodářství jest nauka, která podává, čemu má děvče, žena se naučili, co má věděli a čemu rozuměti pro život a působení své.
Prvou učitelkou a vychovatelkou jest jako v jiném učení vždy matka. Avšak vychování matčino v příčině té bývá často nedokonalé, ba i nemožné. Tak buď matka nezná sama vědomosti potřebných, buď nemůže pro práce a starosti jine, buď i že dívka musí stále nyní až do 14. roku choditi do školy a tedy literně se vzdělávati.
Ač však velmi prospěšno jest vědění, kterých dívka nabývá v literním ohledu, přece má-li býti později z ní řádná hospodyně, musí i domácně vychovávána býti.
Dokud nebude Marie s Martou, jak písmo učí, ruka v ruce působiti, dokud nebude se dívka vychovávati i literně (Marie) i domácně (Marta), vždy bude vychování dívek jednostranné, nedokonalé, nepraktické. Budeme míti učené ženy, však nezkušené hospodyně, nebo naopak hospodyně sice neučené, ale i pro nynější svět se nehodící, neumějíce si ničeho vysvětliti, zdokonaliti dle nynějších názorů. Emancipace žen pak jest jednostranná, nepřirozená, spíše škodlivá nežli užitečná i samým ženám, ba i, což nutno uvážiti, osudná i celým národům.
Vychování domácí, bychom řekli přirozené, matkou jest nedokonalé, ba často i chybné a záhubné.
Mnohá mladá děvčata bývají pro domácnosť vychovávána, aniž by věděla podstatu a příčinu všeho konání, vší práce v domácnosti. Dívky naše vidí své matky rozličné práce domácí konati, napodobuji je; slyší, jak se v kuchyni jídla vaří, pekou apod., ale nikdy nevysvětlí se jim, proč se tak či jinak díti má nebo nemá; při tom není divu, že podržuji se stálé náhledy staré nesprávné, ba i že dědívají se dosti často převracené náhledy, ano i pověry. Tak to dělala prababička, babička, matka, tak děla to i dívka! Toho však dnes bytí nesmí! Jako rolník dnes nesmí a nemůže zdělávati role své, jak to dělával praděd; jako řemeslník musí dnes dílo své dokonaleji, rychleji udělati, by stal na výši pokroku, na stanovisku doby; tak také hospodyně naše musí dnes řídíte domacnosť jinak než to dělala prabába, ba i bába naše!
Jindy topívaly hospodyně naše v pecích celými poleny, dnes topí v plotnách uhlím; jindy šívaly v rukou, nyní šije se na stroji; jindy vedla se celá domácnosť, jindy hospodařilo se zcela jinak, než smí hospodyně dnes. Co jindy říkalo se, děvče nepotřebuje pro domácnosť ničeho věděti; děvče nepotřebuje ni čísti ni psáti ni počítati, toho dnes býti nemůže, ba nesmí, neboť kdo neví, že pro blaho rodiny, pro spasu národa nutno jest, aby hospodyně znala síly přírodní, přírodu celou, která velikou moc má v domácnosti (fysiku, chemii, přírodopis); kdo z rozumných lidi neví, čeho řemeslo a obchod pro domácnost poskytuje (technologie a nauka o zboží); kdo zneuznává dnes, že hospodyně dobře věděti má, čeho člověk zdravý, i nemocny potřebuje (fysiologie, zdravověda); kdo řekne dnes, že hospodyně nepotřebuje, by znala, co ale i jak v domě spotřebuje se vše, jako i prostředky, jakými možná všeho dosíci — t. j. čas a peníze; kdo upře hospodyni znalosť, by vše dovedla oceniti (počtářství) a p. v.?! Ale nejen zvláštní tyto nauky má znáti děvče, naše příští hospodyně, ono má bytí řádným učením anebo vlastni domácí a školní pili k tomu vedeno, by spořádaně myslilo, by vše řádně uvažovalo, jakož by práci a pořádek si zamilovalo, tak aby pak vždy hravě, vesele, při tom však rozumně v domácnosti vládlo. Neříkej žádná hospodyně, nač a k čemu mam se učiti; já, aniž dcera má učenosti nikdy potřebovati nebudeme; k čemu a proč tou neb onou naukou sebe i dceru svou mučiti?! Veliká jest povinnosť, veliké jest břímě, jakož i veliká a obtížná jest domácnosť pro všechny dívky, které z mladí zanedbány jsou; ale poučná, milá veselá pro tu, která z mladí nashromáždila si pro domácnost hojnost vědomosti, zběhlosti a zručnosti! Jest působení ženy, působení hospodyně úzký kruh; obor působnosti, říkají všichni, jest velmi omezen, ale když hospodyně vše toto v zdánlivě úzkém tomto kruhu s rozvahou a trpělivostí pro blaho, pro dobro miláčků svých vykonává, tu vyšine se na výši vznešeného stolce svého, tu jako kněžka krbu domácího čím dále tím více rozšiřuje si obor působnosti své; síly nabývá, moc její roste a srdce její čím dále tím více veselí se, raduje se nad velikou, zdárnou prací svou!!
Vědomostí, kterých nynější hospodyně potřebuje, nabývá mimo dům důkladnou a řádnou školou. Školního vychování, a to důkladného má potřeby dnes dívka, má-li z ní býti řádná hospodyně. Minulá léta hřešívala silně u vychování dívek našich, což bohudík již minulo (vydáno l. P. 1882, pozn. red.). Naše doba snaží se na všech stranách zděděné vady odstraňovati, zanedbané mezery vyplňovati, zacelovati a kde možná novými vymoženostmi dobrými a způsobilými nahrazovat a zdokonalovati, a to děje se vůbec, ve školství našem zvlášť, proto doba naše dohání, doplňuje, znovu zřizuje, zdokonaluje ve školství, čeho dřívější doba nemohla nebo nechtěla učiniti. Nikoli k nejmenším zásluhám školy nynější, teto dcery doby naši, patří i ta, že začíná, pravíme začíná vychovávati i dívku, že přihlíží se též, aby dívka nabyla vzdělaní, jakéhož na ni doba naše žádá; že stara se poněkud o to, by dívka odchovaná byla již i ve škole pro život svůj, pro povolaní své na tomto světě, by nabyla vědomosti a zkušenosti pro důležitý, blahodárný stav svůj, neboť nahlíží se již i u nás, že pravdivá, rozumná a důležitá jest zásada „mládež pro život odchovávati“ „non scholae, sed vitae discimus“ (ne pro školu, ale pro život učíme se), ač pouze částečně a nedokonale, a že všestranným, co možná nejrozsáhlejším vývojem a vzdělaním srdce, jakož i rozumu dívek zabezpečuje si nejdříve a nejvíce národ každý, ba stal, ano i celé člověčenstvo jistou a skvělou budoucnosť. neboť při reformě škol dívčích vésti má veškeré národy významné slovo: „Jaké matky, takový i národ.“
Protož blahodárná jsou zařízení na školách našich, že i k této tak důležité a nutné stránce v životě dívčím přihlíží osnova učebná a předpisuje pro obyčejné školy obecné: „Děvčata vyučována buďte mimo to (uvedeny jsou napřed předměty učebně společné s hochy) v ženských pracích ručních a v nauce o domácím hospodářství.“ (Srovn. zákon říšský z 14. května 1869, v $ 3.) A v § 15. téhož zákona di se: „Učitelkyně a podučitelkyně na školách dívčích mají vůbec dívky také vyučovati ženským pracím ručním a nauce o domácím hospodářství, k čemuž se ve škole zřídí zvláštní oddělení.“
Při průpravě učitelek ručních prací a nauky o domácím hospodářství postaráno o to, by učitelky tyto nabyly, jak to možná, důkladnějšího poučeni a návodu k vyučovaní hlavně co se účelu našeho tyče, totiž o domácím hospodářství, když zákonodárství zřídilo zvláštní kursy industriální, pro něž $. 83. str. 50 org. Statutu takto velí: „Tyto kursy zjednejte žákyním svým kromě technické zručnosti V ženských ručních pracích také onu vzdělanost, kteráž by je učinila způsobilými, by tomu, co na ně naleží, ve škole samy s prospěchem vyučovati uměly.“ A v příčině domácího hospodářství předpisuje týž org. statut v 8, 90. str. 52. doslovně: „Snadno pochopitelným způsobem vypsati působnost ženy v obydlí, v kuchyni a ve sklepě, zvláště poučiti žákyně, kterak zacházet s dítkami, o výživě a oděvy, kterak šetřiti pleti, zubův a vlasů, kterak šetřiti zdraví a ošetřovati nemocné, kterak s prádlem nakládáte a je čistiti, kterak vésti hospodářské knihy a nakládati s čeládkou.“
Když vydán byl řad školní a vyučovaní pro obyčejné školy obecně (srovn. výnos minist. z 20. srpna 1870. č. 105.), i tu v 8. 79. vyčítají se zevrubně stati, o nichž v dom. hospodářství pojednati se má. Jsou to:
a) Naučení o původu, povaze, přípravě a ceně věcí, ze kterých se něco dělá.
c) naučení o rozličných pracích ručních a jich užívaní;
d) naučení o nástrojích a náčiních, jichž v domácím hospodářství jest potřeby a
e) naučení o obydlí lidském a o hledění nemocných.
Tomuto tak důležitému a pro dívky nejpotřebnějšímu předmětu nevykazují se, žel Bohu! zvláštní hodiny, zato přikazuje osnova učebna, by se při každém předmětu zvláštní zřetel bral u dívek k potřebám domácího hospodářství, a to díti se má na vyšším stupni věku; leč budiž na to žalováno, na našich dívčích školách ať obecných ať měšťanských nepřihlíží se k této stránce buď zcela nic buď velmi málo z rozličných příčin, hlavně že se na našich měst. i chlapeckých i dívčích školách přihlíží vice k theoretické než ku praktické stránce.
Zákonem tedy postaráno jest o řádné a praktické vychování dívek a to již i v dom. hospodářství od obecně školy začínaje; jest tedy povinností příslušných orgánů, jakož i učitelův a učitelek, aby veledůležité zákony tyto prakticky co nejvíce uskutečnily se, by se co nejvíce ve školství praktikovaly, neboť blaho a štěstí jakož i požehnaní boží vládne, jak denní zkušenost učí, v domě tom, který řídi rozšafná, rozumná, starostlivá hospodyně. A má-li kdysi z dívek bytí blaho a štěstí rodiny, má-li dívka býti kdysi dobrým bůžkem na krbu domácím: toť třeba již záhy, tu třeba již v útlá srdéčka dívek našich vštěpovati, zasévat lásku, smysl pro domácnost, pro příští jich povolaní, pro krb rodinný a domácí, jakož i radou a skutkem návod podáváte jim, jak by si vše zaříditi, zjednati, nakoupiti, obstarati, snadno a lehce vše udělati; jak s nadřízenými i podřízenými jednati atd., zkrátka jak věsti a chovati se má řádná hospodyně našeho věku v každém ohledu, v každé době, v každém případu, by dívka, vstoupivši do života veřejného, kdež ji domácnost řídíte bude, se škodou a ode škody lecčemus teprve se učiti nemusila.
Prace v domácnosti, jak známo, bývaly jindy tak četné a různé, že třeba bylo v domě mnohých ženských sil. Kolik dívek, služek předlo jen? Kolik připravovalo sirky, mýdlo? Kolik tkalo plátno? Jaký div, že hospodyně rada brala do domu příbuzné, které pomáhaly v domácnosti, jako peci chléb, bíliti plátno, dráti peří, připravovati mýdlo a j. v. Nyní jest však jinak! Hospodyně koupí již plátno, chléb, mýdlo a p., řemeslníci a tovarny poskytuji všeho, co jindy hospodyně s dcerami, služebnymi atd. obstarati musila sama, z čehožnasleduje, že dnes takořka jedina osoba obstarává celou domácnost. Ostatni osoby ženske, jichž v rodinach vždy vice než mužskych bývá, jinak upotřebiti se mohou, jsouce švadleny, účet vedoucí, učitelky, spisovatelky, sazečky a j. v. a hlavně dívky, jichž více jest v rodině, která je uživiti nemůže, nebo což obyčejněji bývá, kterým rodiče mřou, nezanechavše jim žádného jmění. Jak tu možná děvčeti žíti? Jak se uživiti? Není neženské, ba nepříčí se povaze a povolaní ženských, jak mnozí říkají, když dívky, ženy, které nemohou bytí užitečny, upotřebeny v domácnosti, prospívají lidstvu, světu jiným způsobem, ale neženské jest, odporuje a příčí se všeobecnému povolaní dívek a žen, když se úplně zřeknou domácnosti, když výhost dají rodině, když nestarají se zcela nic o dům, o svou sebe skromnější domácnost.
Jen pohleďme do rodin, do domácností, a strneme nad netečnosti, nad neženskosti mnohých dam, ač mají svou rodinu, ač jsou nutny a potřebny ve své domácnosti!
Mnohá slečinka je obsluhována matkou, sestrami, nebo hejnem služebných; jiná trpí kolem sebe samy nepořádek; jiná nesmí pracovati v domácnosti (jedna v Praze ni plésti nesměla!), by měla ručičky malounké, vždyť bude letos předtanečnici; mnoha matka, Žena stara se o vývoj, vzdělaní děti ve spolcích přednášením, debatováním, své však nechá třeba roztrhané toulati se; ve spolcích, shromážděních veřejných, ve spisech a j. horují dámy naše o emancipaci žen, o vybavení se z područí mužů, z domácnosti, a dají si od učitelek, na které dozor mají, ruce líbati a běda té, která nelíbá (nešvar ten panuje prý zejména v Praze).
To jest otroctví! Není špatnou učitelkou, špatnou vychovatelkou, zkrátka špatnou dámou, slečnou, dovede-li si všímati domácího hospodářství, dovede-li pořádek a čistotu ve své, sebe skromnější domácnosti udržeti, nebo umí-li na př. žehliti prádlo! Dívka bude moci hráti na piano dosti dobře, když ráno třeba před hodinou zametala pokoj; dobře bude moci mluviti francouzsky odpoledne, když dopoledne žehlila si prádlo. Neboť která dívka může říci, že do smrti nebude potřebovati zručnosti, dovednosti, zkrátka znalosti domácího hospodářství? Která říci může třeba sebe bohatší, potřeby domácnosti nikdy nebudu dělati sama? Ze starých příkladů zná každý, že tomu bylo a jest často bohužel jinak, ale dejme tomu, že dívka do smrti dělati nemusí sama věci v domácnosti, majíc dostatek prostředků, bude chtíti někdy jako hospodyně poroučeti, rozkazovati, veleti, a běda hospodyni, která chtíč poroučeti, sama pracím domácím nerozumí!
Dobré jest přísloví: „Kdo chceš poroučeti, nauč se poslouchati.“ Moudrá matka — hospodyně — bude dívku, dceru svou vedle školy, vedle toho, že ji da vzdělati, učiti literně, i záhy přiučovati ji v potřebných znalostech domácí hospodyně, tak aby připravena, vycvičena byla v obou ohledech, abychom tak řekli by znala v domácnosti duševně i tělesně pracovati!!
Vykládati a vyučovati domácímu hospodářství dívky naše není snadnou úlohou, tím méně snadno jest pasti o domácím hospodářství pro poměry naše. Vydánoť mnoho spisův o předmětu tomto v jazyce českém, z nichž tuto uvádíme, které po ruce máme, by každý, jemuž na věci zaleží, s nimi seznámiti se mohl. Jsou to:
1) Nauka o domácím hospodářství. Prof. M. Procházka. Bibl. paedag. F. A.
Urbánek. V Praze.
2) Hospodyně našeho věku. Krátké naučení k vedení městského i venkovského hospodářství. Prací Frant. Hansgirgové. 2. opravené i rozmnožené vydání. V Praze I. L. Kober, 1874.
3) Nauka o domácím hospodářství. Čásť I. O nejdůležitějších věcech potravních,kupovaní a užívaní. Ku prospěchu škol dívčích sepsal Jan Nešpor. V Táboře. 1875. K. Jánský.
4) Dívka v domácnosti. Technologické a jiné v ženském hospodářství potřebné vědomosti ku prospěchu dívek čtvrtých třid a vyšších škol českoslovanských sepsal Tom. Ronek. V Praze 1868. Mikuláš a Knapp v Karlině.
5) Nauka o zboží. Řed. J. Sedláček.
6) Kniha pro hospodyně. Matice rolnická. Ročn. II. Číslo 2.45. V Praze. 1872.
7) O potravách se stanoviska chemického. J. Nešpor.
8) Zdravověda čili nejlepší spůsob, jakby člověk svého života ve zdraví a vesele užiti a dlouhého věku dosáhnouti mohl. Podal F. S. Kodym. Malá encyklopedie nauk. Díl XI. V Praze. 1853. České museum.
…
Ze svých výpisků, jakož i z vlastního pozorovaní, i bedlivým sbíraným látky ze všech věd sem sahajících snažil jsem se po pět let na kursu industriálním při c. k. česk. ústavě ku vzdělaní učitelek v Praze o dom. hospodářství, z nichž tyto řádky povstaly, snadno pochopitelným způsobem vykládáte, jak domácnost zařídíte, by vyhověla co nejvíce potřebám života; snaha moje byla vylíčit, jak vysvětliti si výjevy v dom. životě dle novějších výkladů jakož i upozorňovati, jak si domácnost zdokonalovati, zlepšovati dle nynějších požadavků. Vůle dobrá byla, by dívky a ženy naše seznavše dokonale původ a účel, zvláštnosti a upotřebení rozličných přírodnin a plodin, věci v domácnosti potřebných a užívaných, uchránily se pak před možnými nehodami, před škodou a často i před podvody, do nichž by nevědomosti svou uvrženy býti mohly, a tím aby krb domácí stal se ideálem blaha a štěstí nejen ženy, ale celé rodiny, by rodinný kruh v pravdě byl „nebe na zemi“; účelem mým bylo líčiti všude ženu v domácnosti jako kněžku, která obětuje se pro dobro a blaho rodiny své v každý čas; vrcholem a cílem slov mých prostých bylo, by slovo básníkovo významné a pravdivé již zde v tomto slzavém údolí stalo se tělem, a zavládlo v domácnostech našich po celé vlasti naší drahé, kteréž dí:
A v domě vládne
hospodyň správná,
dítek máti;
řídí v cnosti
domácnosti,
cvičí dívky,
zdržuje hochy,
spoří, střádá
a pořádá,
pracuje, pílí
každou chvíli.
Zásobou truhly špikuje drahné
frčícím niti vřetenem táhne,
chrání ve skříni za mnohý den
vlnu bělostnou i sněžný len,
vždy pilná k prospěchu krásy dání,
a nemá stání.
J. Jungmann dle Schillerovy „Písně o zvonu“.
(pokračování)
