Vzájemné ocenění moderních filosofů
Chce-li kdo po zásluze ocenit bezbožeckou mimokřesťanskou filosofii, nechť poslechne, jak sami druh o druhovi soudí. Páni se vzájemně znají lépe, než je známe my, a krom toho, nám by za podobný úsudek vtiskli signaturu bezpříkladného fanatismu. Co mají tito průkopnici „pravdy“ společného? Namnoze jen dvě věci, nevývratné přesvědčení o vlastní naprosté neomylnosti a hluboké opovržení vůči všem kolegům, lovícím v témže rybníku filosofie.
Baruch Spinoza (1632–1677)
Bayle: „Spinozova, nejnechutnější filosofie, která diametrálně odporuje nejjasnějším pojmům lidského rozumu.“ Schelling: „Nejnesrozumitelnější systém, který kdy existoval.“ Schopenhauer: „Ubohé sofismy!“
Immanuel Kant (1724–1804)
Kolem r. 1800 byl učiněn výrok: „Za sto let zaujme Kant místo Ježíše Krista.“ Ale téhož roku vydává Bardilli, pantheista, dílo: „Základy logiky, očištěné od bludů dosavadní logiky, zvláště Kantovy.“ Mimochodem podotýkám, že Bardilli píše stejně zmateně a nesrozumitelně jako Kant. Schopenhauer praví: „Starý Kant fantazíroval. Ten člověk má spíše právo na blázinec než na autoritu filosofa. Zmatené povídání beze všeho důkazu, činí násilí pravdě.“ Ale to mu nevadí, aby učinil Kantovi poklonu, že prý „zasadil smrtelnou ránu důkazům existence Boží“. Fichte: „Kant je třetí největší strážný duch svobody po Kristu a Lutherovi,“ a při tom tvrdí, že jeho filosofie jest „naprostý nesmysl, jemuž nikdo nerozumí“. Hegel: „Kantovy důkazy jsou zdánlivé, jeho morálka nesmyslná.“ Nietzsche lije na „starého Kanta“ špínu svého posměchu: „Nihilista s křesťansko-dogmatickými vnitřnostmi,“ nazývaje ho kraloveckým Číňanem a idiotem. „Jeho všecka věda jest sen (…) stejně upjatá jako podivné farizejství.“ Fouillé: „Kant jest poslední z církevních Otců.“ Hartmann: „Co na jednom místě hájí, na druhém vyvrací, a pak zase hájí. (…) Známo, že si mate pojmy, jeho důkazy jsou sofismy; přívalem slov a dovedným odváděním pozornosti od hlavní věci zastírá hypotetický charakter svých dedukcí, celý důkazný pochod visí ve vzduchu, podkládá svým slovům více smyslu.“ Ale jinde ho nazývá „velkým kraloveckým myslitelem“. A zase jinde, docela naopak než Schopenhauer: „Z Kantovy kritiky důkazů existence Boží nezbylo nic leč důkaz, ne právě nový, že ontologický důkaz a priori jest nemožný. (…) Šílenství (pomatenost) na nás zeje z jeho spisů.“ Adickes: „Mluvit u Kantovy etiky o důslednosti jest holý výsměch.“ Jeho velký ctitel a komentátor, zakladatel Kantovy společnosti (1904), Vailinger, praví, že jeho Kritika čistého rozumu jest dílo co do geniálnosti a kontradikcí (sic) nepřekonané. Tak mluví tito lidé o Kantovi, který ještě dnes jest prohlašován za krále filosofů!
Friedrich Heinrich Jacobi (1743–1819)
Schelling: „Ať se slavnostně vzdá rozumu a stane se zakladatelem novověkého řádu dobrovolné hlouposti, pro nějž však najde stěží jiné členy než ty, kteří jsou dobrovolnou hloupostí zatíženi.“ Hegel: „Galimatyáš, samé nesmysly.“
Johann Gottlieb Fichte (1762–1814)
Praví o své nauce, že „jí jest vylit Duch svatý na veškeré lidstvo“. Schelling o něm píše: „Arogantní podvodník, podvádí sebe i svět, puntičkář, slovíčkář.“ Feuerbach: „Nejohavnější zrůda pomatenosti, která mrzačí rozum a prodává nápady kvasící fantasie za filosofii.“ Hegel: „Učení Fichtovo stejně jako Kantova morálka je teorie, nad niž není nepraktičtější a nesmyslnější. V mravním názoru Kantovu je celé hnízdo bezmyšlenkových kontradikcí, jeho i Fichtův systém jest mrzačení přirozenosti.“ „Naprostá vědecká neplodnost.“
Alexander von Humboldt (1769–1859)
Byl veleben jako strážný duch 19. stol., ztělesněný ideál vykupitele světa a kníže vzdělanosti. Nepatří vlastně mezi filosofy, jeho oborem byly vědy přírodní a zvláště geografie, nicméně uvádíme výrok Schopenhauerův, jenž tohoto muže bez víry nazval modlou své doby.
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770–1831)
Vydává sám sobě toto svědectví: „Já jsem pravda a učím pravdě (…) Já jsem upevnil (postavil) základy filosofie, upravil její systém a vymezil hranice všeho vědění.“ Schopenhauer o něm soudí: „Hegeliáda, tato škola mělkosti, tento krb nerozumu (…) Hegel jest pravý drzý Unsinnschmierer, bez ducha, nevědomý šarlatán. Kant donutil publikum, aby si namluvili, že jeho povídání není nesmysl, a to proto, že jest hodně temné. Od té doby se každý nesmysl ukryl za temnou záclonu. Fichte byl první, jenž toho privilegia v hojnosti užíval. Schelling se mu v tom vyrovnal. Brzo byli oba předstiženi armádou hladových skribentů, bez ducha a upřímnosti. Ale největší drzosti (…), jaké bylo dotud slyšet jen v blázinci, dostoupila v Hegelovi. Jeho filosofie je šaškovina pro pimprlové divadlo, bude dodávat nevyčerpatelné téma k posměchu o jeho době. Nesmyslné višivaši, duchovní Kaliban. Není osvědčenějšího prostředku zpitomět jinocha a učinit ho docela neschopným než pilné studium Hegelových spisů.“ Heine „děkoval Bohu, když vhodil do kamen Hegelovu filosofii“. Lange: „Hegelův systém jest velkolepá, časovým potřebám odpovídající nesmyslnost.“ Schelling: „Hegelova filosofie je truchlivá episoda v dějinách světové moudrosti, jest potvornější než kterákoli dřívější.“
Friedrich Schelling (1775–1854)
O něm Schopenhauer: „Prázdný, temný, hloupý sofista.“ Humboldt: „On a jeho přívrženci jsou nejhorší brak, na který kdy slunce svítilo, pokrytecký kejklíř, jeho moudrost je staré opotřebované haraburdí, páchnoucí plesnivinou; jeho arogance je důkaz, jak málo rozumnějšími a mravnějšími činí lidi spekulativní filosofie.“ Zeller: „Nechutná směs.“ Baur: „Galimatyáš.“ Feuerbach: „Je to filosofie zlého svědomí; dlouhá léta se plížila ve tmě, protože věděla, že den jejího objevu bude den její smrti (…) filosofie nejsměšnější ješitnosti, fraška filosofického Cagliostra 19. stol., který ubohému Německu jen nasypal písku do očí.“
Arthur Schopenhauer (1788–1860)
Sám prohlašoval sebevědomě: „Já jsem závoj pravdy odhalil více než kterýkoli smrtelník přede mnou; napsal jsem paragrafy, jež možno pokládat za vnuknuté od Ducha svatého. Já chci nyní filosofii vrátit její stará práva, Hegel a ostatní sofisté zavinili, že filosofie se stala předmětem všeobecného posměchu (…) Jsem přesvědčen, že se stanu největším filosofem 19. stol.“ Pokládal se za „vyšší bytost, která se musí chránit pěti šestin darebáků nebo bláznů nebo hlupáků světa“. Průměrní lidé jsou prý „bídné továrenské zboží“. Strauss o něm praví: „Ten člověk jest protivný egoista, blázen na vlastní pěst, poslední důsledek jeho studii jest nesmyslný.“ Nietzsche: „Je to rytíř beze vší naděje, který se chce z tortury dostat ven.“ Nordeau: „Teď je v módě pesimismus. Schopenhauer je dnes bohem a Hartmann jeho prorokem.“ Hartmann: „Jako je jisto, že Schopenhauer byl neschopen pochopit Hegela, tak je jisto, že Hegel by byl nad ním ohrnul nos, kdyby ho byl znal.“ Strauss: „Schopenhauer je blázen.“
David Friedrich Strauss (1808–1874)
Nietzsche o něm praví: „Zástupce mělkého ducha, nepřátelského všemu, co veliké.“ Přírodovědec Wigand: „Žalostněji než jím se ateistická filosofie zlikvidovat nemohla, ničemu nerozuměl.“ Reukauf: „Strauss, kterého Pfleiderer přirovnává ke Goliášobijci, jest akrobat, provozuje v logice své kejklířské kousky.“
Joseph Ernest Renan (1823–1892)
Renanovi jeho ctitel Horst: „Nevím, zda si někdy nedělá ze čtenáře blázny.“ Volkmann: „Renanův román Život Ježíšův dokazuje, že Renan jest nevědomec.“
Ernst Haeckel (1834–1919)
Haeckelově filosofii činí Loofs v Hallu tuto poklonu: „Člověk (…) jenž o křesťanství neví ani tolik, co žáček obecné školy, chce o vědě a o křesťanství mluvit.“ Chvolson: „Haeckel jest ve fysických otázkách neuvěřitelně nevědomý.“ Reinke: „Jeho kniha (Welträtsel) jest symptom vědecké zvrhlosti.“ Paulsen: „Haeckel byl fanatik ateismu. Slova, slova – nic jiného leč slova, aby zakryl chudobu myšlenek. Kniha vědecky bezcenná.“ A přece tato kniha byla přeložena do všech evropských jazyků, ba i do indického, náklad se odhaduje na více než milion výtisků, takže lze říci, že žádná kniha 19. ani 20. stol. nebyla tak rozšířena jako tato.
Eduard von Hartmann (1842–1906)
Hartmanna Nietzsche nazývá „filosofickým cizopasníkem“. Dále píše o myslitelích, kteří „hledí sami do sebe jako do chaosu a labyrintu“, prý „drzí duchové, kteří by rádi zapřeli a skryli, že jsou zlomená, pyšná, nevyléčitelná srdce“. Lange: „Hartmannův Unbewusster je strašák.“
Friedrich Wilhelm Nietzsche (1844–1900)
Praví nadutě o Zarathustrovi, že jím podává lidstvu nejcennější knihu, která kdy byla napsána. Žid Nordeau načrtl jeho portrét takto: „Činí dojem šílence s pěnící hubou (…) nadávky, proklínání, zaťaté pěsti, někdy divý smích šílence (…) tu a tam jasná myšlenka, jak tomu u bláznů bývá (…) aby své tvrzení dokázal, o to se nikdy nepokouší.“ Hartmann: „Čtenář očekává, že najde nezbadatelnou hloubku myšlenek, a nachází prázdnotu.“ Heine: „Pro něho jest jediné místo: blázinec.“ Jeho konec ukázal, že Heine neměl docela nepravdu! A tento člověk se stal prorokem a evangelistou „moderního“ lidstva.
Tak lidé, kteří jsou zajedno v tom, že nauka Kristova modernímu člověku nedostačuje a musí být nahrazena dokonalejší, lidé, kteří se do jednoho kurážně o to pokoušejí, a pak sami druh druha popravují. Tak se páni vzájemně potrefují, a ušetřili nás tudíž námahy, že se nemusíme v potu tváře podejmout této nepříliš lákavé malby sami. Mimochodem jsou dokladem slov katolického filosofa Balmesa: „Nevěra se spojuje s lůzou, s jejími způsoby a mravy.“
Zdroj: Konrád Kubeš, Pod korouhví Kristovou, Brno 1947, str. 77–81.
