Giovanni Boccaccio: Zvěstování
Ni pro tvůj zlatý vlas, ni očí třpytnost,
ni pro královský háv, ni pro tvou krásu,
ni pro tvé mládí, zvučnost tvého hlasu,
ni pro andělský vzhled, ni pro tvou sličnost
král nebes neopustil nebe výsost
a nesestoupil v žití pouta klatá,
by přijal tělo z tebe, Panno svatá,
z níž tryská radost jen a milost:
však pro tvou pokoru, jež byla taká,
že zbavila nás staré kletby tíže
a vinným otevřela nebes bránu.
Ta pokornost, ó Matko, nechť mne láká
a vede stále v království tvé blíže,
a ctě ji, u tebe nechť jednou stanu.
Sandro Botticelli: Zvěstování (1485)
