P. František Sušil Zda-li víš ty duše rozmilá, kolikerý rod Kristus má? To ti církev na Vánoce dí, kážíc knězi sloužiti tré mší. Když ta první mše se počíná, krajina jest v půlnoc odína. Značí každému to člověku, že se zrodil z Otce od věku. Přepodivný je ten Boží rod, nevystihlý, jak hloub mořských vod….

Zhřešili jsme, ó Bože, před očima Tvýma, že jsme Tě popírali, podobni dětem, které tak lehce věří tomu, co si nalhávají, ani na minulost, ani na budoucnost jsme nepamatovali, ne už jako lidé, ale jako zvířata jsme žili jenom pro rozkoš a pro všechny žádosti své, a když nám svědomí vyčítalo, že se zahazujeme, říkali…

Důvěrnosti! Tys dar Otce nebeského, Bys pozdvihla pozemského Červa k nebes výsosti, Důvěrnosti! Důvěrnosti! Tys lék zdravý nemocnému, Balsám osudu raněnému, Tys podpora slabosti, Důvěrnosti! Důvěrnosti! Tys bohatství chudobnému, Náhrada utiskanému, Rozkoš jistá v žalosti, Důvěrnosti! Důvěrnosti! Tys úleva v strasti, kříži, Posila nesoucím tíži, Tys útěcha v ouzkosti, Důvěrnosti! Důvěrnosti! Tys rada pochybujícím, Tys…